I don't fancy being lonely.

7. dubna 2015 v 1:59 | Anne |  Pomatené bláboly
Pročítám si svůj blog a cítím se tak strašně nad věcí.
Čtu si články, které jsem napsala před pár měsíci a cítím se tak strašně povznesena nad problémy, které jsem měla.
Čtu si články, které jsem napsala před čtyřmi lety a strašně se bavím a strašně se směju.
Směju se a říkám si:
"Hele, čum na tu blbou krávu, ta holka si asi musela projít pořádnými sračkami! Tyjo, jsem ráda, že to nejsem já!"
Ale co není, může být
počkej si ještě tak pár měsíců a beztak zase budeš potmě v posteli fňukat nad svým ubohým životem
10 out of 10 really cool

Dívám se na staré články a pozoruji určité zlepšení
už mě netrápí to, co předtím
už nemám problémy s věcmi, co předtím
už mě netrápí ON.

Ale je to opravdu zlepšení?
Vyhrabávám se z těch sraček?
Nebo jsem se prostě jen naučila přestat cítit?
What if I just stopped caring?

Tenhle blog jsem měla k tomu, abych ze sebe nějakým způsobem ventilovala deprese a špatné pocity. Vzhledem k tomu, že v poslední době se cítím relativně... normálně, nevím, jak často a jestli vůbec ještě budu psát. Ale mazat blog nebudu.
Kdo ví, kdy se zase přijdu zasmát nad tou blbou holkou.
 

Nechce se mi nic vymýšlet

2. prosince 2014 v 21:46 | Anne
"Jo, jasně," říkám s úsměvem na tváři, zatímco v skrytu mé zničené duše vzlykám "Ne.

Nemůžu se vyznat ve svých pocitech
a to se mi nelíbí.

I'll tell you my sins so you can sharpen your knife

13. listopadu 2014 v 20:10 | Anne |  Pomatené bláboly

(na tohle album se nejlíp brečí)
 


I don't belong here, we gotta move on dear, escape from this afterlife.

4. listopadu 2014 v 22:55 | Anne |  Pomatené bláboly
Prej "sociální fóbie".

HAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA
přesně tak.

In a coat of gold or a coat of red, the lion still has claws

30. října 2014 v 22:22 | Anne |  Zoufalé výkřiky do tmy
Páni, ty už jsi dlouho neměla depresi, že?

Když tě nevidím, tak mi chybíš.
Když mi nepíšeš, tak mi chybíš.
Když na tebe myslím, tak mi chybíš.
Když o tobě ostatní mluví, tak mi chybíš.
Když vidím někoho podobného tobě, tak mi chybíš.
Když spolu večer hodiny a hodiny debatujeme, tak mi chybíš.
Když jsem s tebou, usmívám se a tvářím se šťastně, pořád mi chybíš.

Tak jak to sakra zastavím?
Trháš mi srdce na kousky, i když o tom nevíš.
Děláš to proti mé vůli, víš? Já se o to neprosila. Já to nechci. Zastav to. Prosím.

Na jeden den jsi mi ukázal, jaké to je, být absolutně šťastná, jen proto, abys mi ten pocit zase vzal a strčil mě zpátky do té čenočerné existence která se nazývá můj život.

Jak mám takhle žít?
Nechci takhle žít.
Skončete to někdo, prosím...
Zmáčkněte někdo ten vypínač na city, a zmizí všechna ta bolest a zbyde jenom prázdno, nádherné nic.
Anebo mě vypněte celou....

Stejně život nemá smysl

Řada nešťastných příhod

19. října 2014 v 1:43 | Anne |  Pomatené bláboly


Sleep forever

14. října 2014 v 22:40 | Anne |  Pomatené bláboly
Jeden den, který bych ráda změnila?
Nechte mě na chvíli přemýšlet.
Hmm, že by tak všechny?

Jacques Prévert - Pro tebe má lásko

13. října 2014 v 17:10 | Anne |  Trash.
Šel jsem na trh s ptáky
a koupil ptáky
pro tebe
má lásko

How do you feel?

13. října 2014 v 6:04 | Anne |  Trash.
Jako by se mi do srdce zabodávalo tisíce jehel...

Setkání s literární postavou

27. října 2013 v 15:35 | The Fish |  Má snaha o nějakou tvorbu


Oke, vím, že tahle soutěž už je dááávno skončená, ale mě to je jedno, protože kašlu na pravidla xD
Ne, přemýšlela jsem o tom, že bych něco napsala už jak ta soutěž byla rozjetá, jenže v té době mě samozřejmě nic nenapadlo a nápad jsem dostala až teď. A tak jsem si řekla, no a co, tak já to napíšu.. nevadí mi, že to zveřejňuji až tak pozdě, stejně bych nic nevyhrála a nebo tak... hm.. takže si to užijte :3

Další články


Kam dál