There's no place like Italy

13. února 2011 v 22:37 | The Fish |  Pomatené bláboly
Italy
Vsadím se, že každý, kdo kdy byl v Itálii se tam musí chít vrátit, zabydlet se tam, vdát se a šťastně tam žít až do smrti. Itálie je nelepší země, kde jsem kdy byla. Je to tam celé úžasné, a přestože od mé návštěvy Itálie ubělo skoro půl roku, pořád na ni ráda vzpomínám.

Do Itálie jsem se dostala díky ZUŠ, kterou navštěvuju. Jelo nás tam něco přes 40. Jelo se autobusem poměrně dlouho, což mi nevadilo, protože miluju dlouhé cesty jakýmkoliv dopravním prostředkem. (Asi jsem ujetá.)
Bydleli jsme uprostřed Alp, a ten výhled byl dokonalý. Všude kam jste se podívali, viděli jste hory se zasněženými vrcholky a sem tam nějaký ten horský potůček. Od naší chatky to bylo jen pár kroků k jedné hoře, kde ústil vodopád křišťálové vody. V noci jste měli výhled na hvězdy. Dokonalost.

Lidé tam jsou taky příjemní, alespoň ti, co jsem potkala. A Italština je nádherný jazyk, lahodící mému uchu. Byla jsem tam na jakési diskotéce, a Italští lidé se hned přidali a tancovali s náma Čechama a nakonec jsme se s nimi museli i vyfotit. Takže teď někde jsem vystavená v něčím fotoalbu, rudá od všeho tancování. Skvělé.

Velký podíl taky nesou lidé, co tam jeli se mnou. Byli jsme dokonalý kolektiv. Poprvé jsem hrála naživo poker (a vytřela všem zrak, když jsem skončila na 2. místě a vyhrála 10 Kč :D Mě bude někdo podceňovat, pchá!), zašli jsme na pivko, seznámila jsem se se spousty lidí, se kterýma jsem se předtím moc nebavila, potykala jsem si s dospělýma, střihla si poprvé ploužák, zamilovala jsem se (bohužel), spadla jsem do potoka a roztrhla si kalhoty. (kvůli toho mám na noze asi 2 centimetrovou jizvu, které jsem si nevšimla do té doby, než mě upozornili, že mi teče krev. A ty kalhoty jsem mohla vyhodit.) A taky nesmím zapomenout na polštářovou bitvu, při které nás nachytal vedoucí v pyžamu a všechny nás seřval ať jdeme spát a my jsme se sebrali na pivo a pomlouvali jsme všechny až do dvou do rána a jak jsem se snažila koupit víno ve vinotéce, kde prodávali víno každému, nehledě na věk. A ten prodavač mi řekl něco Italsky a já byla jakože "wtf?" a on "Aha!" A začal na mě mluvit anglicky a já byla pořád jakože "wtf?" protože ikdyž jsem celkem dobrá v angličtině, když to mám použít v praxi jsem vedle. Ale nakonec jsem jakože něco odpověděla a víno úspěšně koupila :D

Cesta zpátky byla taky dokonalá, koukali jsme na staré animánky, které jsem už strašlivě dlouho neviděla, jako například Příšerky S.R.O. A užívala jsem si dlouhou jízdu autobusem.

Bože, dala bych cokoliv za to, abych se tam mohla vrátit a zůstat tam už navždy, i s celým tím kolektivem co tam byl s náma (vyjma vedoucího.) Byly to nejúžasnější dny v mém životě a já jsem ráda že jsem je strávila s lidmi, se kterými jsem tam byla.
Děkuji vám všem ♥

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama