Mé sny jsou čím dál víc podivnější.

1. května 2011 v 0:20 | The Fish |  Pomatené bláboly



MouseKat

Jo, budu mluvit o svým snu. Bude se jednat hodně o věci kolem My Chemical Romance, takže většina z vás tomu nebude rozumět. Whatever.

Takže se mi zdálo, že jsem byla Killjoy. Měla jsem Killjoy kostým, a pistol, která střílela modrý lasery. Byly jsme v nějaký děsně vysoký budově, a museli jsme se dostat do nejvyššího patra. Jeli jsme výtahem, a pokaždé když jsme vyjeli do dalšího patra tak se dveře od výtahu otevřely. Samozřejmně, že když se dveře otevřely, tak na nás mohli vyskočit draculoidi. A tak jsme měli plán. Vždycky když se dveře otevřely tak jsem napřáhla zbraň a zakřičela přepadení. Draculoid nechápal co se děje, a než se vzpamatoval tak ho ostatní zastřelili. Mimochodem v jednom patře jsme zastřelili i Raye, protože byl s draculoidama a měl na sobě ten bílej BLI/nďáckej oblek. O_o Ta taktika nám vyšla a dostali jsme se až do posledního patra. Tam byli normální lidi a my jsme je museli před Draculoidama zachránit. Takže jsme se všichni rozdělili a šli jsme každý jiným směrem zabíjet draculoidy a zachraňovat civilisty. Dlouhou dobu se mi dařilo a dostala jsem se celkem daleko, když v tom se ukázal další draculoid. Zakřičela jsem na něho "Přepadení!", ale ten na mě kašlal a napral mi to dvakrát přímo mezi oči. Poslední věc, kterou jsem viděla byla jak ke mě letí dvě světelné střely, a za němi draculoida, ve kterém, když složil zbraň, jsem poznala mého dědu O_o Pak jsem spadla na zem a všude kolem mě byla tma.
Ležela jsem na zemi nevím jak dlouho, ale byla jsem při smyslech. Akorát jsem se nemohla hýbat a před očima jsem měla pořád tu hnusnou tmu. Pak jsem slyšela kroky směřující ke mě a pak jak někdo heknul, když si ke mě dřepnul. Začal mi ohmatávat hlavu a říkal: "Hmm, holka, s tebou je to hodně špatný, mám tě vzít do nemocnice, nemám tě vzít do nemocnice..." A pak už jsem konečně upadla do bezvědomí a nevnímala jsem už vůbec nic, ani tu hnusou tmu.
Potom jsem se vzbudila u mě doma v posteli. Byla jsem úplně v pohodě, hned jsem vyskočila na nohy a šla jsem ven, jedniné, co na mém stavu nebylo normální bylo to, že mě strašlivě bolela hlava. Jakmile jsem vešla na dvůr zastavilo přede mnou auto a z něj vylezlo nejméně deset lidí. A že se přišli podívat, jak se mi daří. Pak vylezl Petr Ševčík a že prej je rád že už mi je dobře a chytnul mě za ruku. O_o Celou dobu co tam byli ti lidi mě držel za ruku, objímal nebo mě hladil. A pak, jak ti lidi řekli že už pojedou tak on řekl že tu ještě zůstane. Tak oni odjeli a on zůstal u nás v domě.

A pak jsem se probudila.

Zrovna v tom nejlepším, crhmm~
Ale normálně takový strašně dlouhý sny nemám O_o
A teď už mi nevymluvíte, že jsem se definitivně zbláznila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama