This has gotta be the good life..

24. června 2011 v 21:50 | The Fish |  Pomatené bláboly
Clockwork orange




Tak jsem byla v knihovně.
Nevrátila jsem ani polovinu knížek, protože nestíhám číst.
A to jsem teď byla tři dny doma, pfff.


Prostě teď nejsem schopná dokopat se k jakékoliv činnosti.
Na stole mi leží nedokreslený obrázek, nejsem schopná vyfotit a nahrát do počítače jiný a k tomuhle článku jsem se musela taky dokopávat.
Jediné, co teď dělám, je že se dívám na anime.
Asi jsem se stala trochu závislá.
Ale jenom trošičku.
Na druhou stranu je super, že to je Japonsky s Anglickými titulkami, takže se učím anglicky :) A i tomu rozumím, je to super :)

Break this bittersweet, spell on me, lost in the arms of destiny

Dnes má svátek Jan.
A ten Jan, se kterým se bavím, není na facu, abych mu mohla popřát.
Sprosté, tohleto :D



Love and let love

Tak jsme včera byli v Osvětimi.
Popravdě, myslela jsem si, že to bude lepší.
Jako, že tam budou původní věci a tak.
Byly to holé místnosti s fotkama.
Semtam vitrína s dochovanými boty, brýlemi, atd.
Když jste si to všechno představili, mrazilo vás z toho, říkali jste si "Jak někdo mohl něco takového udělat", ale myslím si, že kdyby tam byly dochované věci přímo z té doby, bylo by to lepší.
Ale abych zase nekřivdila, pár místnostní tam bylo dochovaných.
Ale očekávala jsem víc tedy.

To už na mě víc zapůsobil ten film o koncentráku, co nám pouštěli v buse.
Jak jsem se dívala na ty záběry jak vynášejí ty mrtvá těla z plynových komor a na to, jak v pohodě stříleli lidi, bylo mi opravdu špatně.
Úplně se mi ulevilo, jak to skončilo a roztáhly se závěsy.

Bittersweet, I want you
I wanted you
And I need you, how I needed you

Dále jsme v Polsku navštívili Krakow.
Je to bývalé hlavní město Polska
a je úplně jiné, než Praha.
Jak jsem si v Praze neuměla představit, že bych tam bydlela, tak v Krakowě klidně.
Všude plno zeleně, nikdo nikam nespěchal, příjemní lidé.
To bylo super.

Dneska jsme měli poslední zkoušku v ZUŠce.
To bylo asi naposled, co jem HO viděla.
Teda, možná, MOŽNÁ ho uvidím ještě v něděli, ale to kdo ví.
Těžko, myslím.

There ain't no reason you and me should be alone tonight yeah, baby!

Zítra jdeme se ZUŠkou ven, ON se nezúčastní :(
No bude to strašné.
A to jsem se předtím těšila, bo jsem nepochodovala už dlouho.
Pak jsem zjistila, že mě postavil na kraj.
Nahlas jsem nadávala, že tam nechci, ale v duchu jsem byla ráda, že si o mě učitel myslí, že jsem tak dobrá, že zvládnu kromě hraní ještě utvořovat řadu a zatáčet.
Vám to možná přijde jednoduché, ale zkuste si to! :D
Dneska jsem zjistila, že z druhé strany taky budu sama.
Protože za mnou budou bicí a oni přece potřebujou mít rozmach, že ano :D
Takže moje řada bude vypadat asi takto:

*někdo**někdo*kámoškanic

Což je naprosto hrozné, já tam nechci být sama T___T
Už jenom proto, že si nebudu mít jak otočit noty.
V pochodu mají totiž všichni noty připlé na nástroji.
Jenom my, flétny, to máme tak debilně, že si ty noty nemáme kam dát, tak si to musíme dát na ruku.
Teď ty noty jsou težké a převažují se, takže si tu ruku musítě skoro uškrtit a odkrvit, aby to drželo na místě.
A teď potřebujute jednu ruku, na které budete mít noty, druhou ruku, kterou si otevřete klipsu, ve které ty noty drží a třetí ruku, kterou tam ty noty budete dávat. Super že?
Tak jsme si vždycky s kámoškou navzájem pomáhaly.
Teď tam budu sama.
A učitele to co?
Nezajímá.
No, až bude chtít něco on, mě to taky zajímat nebude.

A poslední věc k dnešnímu (sáhodlouhému) výkecu.
Dneska jsme si dovezli domů dvě nádherná koťátka ^^
Jedno je celé černé a druhé je bílé s mourovitými skrvnami =)
Už jsem si je obě zamilovala =)
Akorát vymyslet jména :)

A-hoj! =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama