Říjen 2014

In a coat of gold or a coat of red, the lion still has claws

30. října 2014 v 22:22 | Anne |  Zoufalé výkřiky do tmy
Páni, ty už jsi dlouho neměla depresi, že?

Když tě nevidím, tak mi chybíš.
Když mi nepíšeš, tak mi chybíš.
Když na tebe myslím, tak mi chybíš.
Když o tobě ostatní mluví, tak mi chybíš.
Když vidím někoho podobného tobě, tak mi chybíš.
Když spolu večer hodiny a hodiny debatujeme, tak mi chybíš.
Když jsem s tebou, usmívám se a tvářím se šťastně, pořád mi chybíš.

Tak jak to sakra zastavím?
Trháš mi srdce na kousky, i když o tom nevíš.
Děláš to proti mé vůli, víš? Já se o to neprosila. Já to nechci. Zastav to. Prosím.

Na jeden den jsi mi ukázal, jaké to je, být absolutně šťastná, jen proto, abys mi ten pocit zase vzal a strčil mě zpátky do té čenočerné existence která se nazývá můj život.

Jak mám takhle žít?
Nechci takhle žít.
Skončete to někdo, prosím...
Zmáčkněte někdo ten vypínač na city, a zmizí všechna ta bolest a zbyde jenom prázdno, nádherné nic.
Anebo mě vypněte celou....

Stejně život nemá smysl


Sleep forever

14. října 2014 v 22:40 | Anne |  Pomatené bláboly
Jeden den, který bych ráda změnila?
Nechte mě na chvíli přemýšlet.
Hmm, že by tak všechny?

Jacques Prévert - Pro tebe má lásko

13. října 2014 v 17:10 | Anne |  Trash.
Šel jsem na trh s ptáky
a koupil ptáky
pro tebe
má lásko

How do you feel?

13. října 2014 v 6:04 | Anne |  Trash.
Jako by se mi do srdce zabodávalo tisíce jehel...